wz






Neoficiální stránky železniční stanice Praha Masarykovo nádraží
| Hlavní strana| Poslední aktualizace: 11.06.2007

Ryby 2006 aneb u Pepy bez Pepy


Foto: © Miroslav Kraus, Zdeněk Štecher 2006
Všechna práva vyhrazena


Po jistých problémech v Jižních Čechách (zejména nevhodná otevírací doba hospody u kempu :) jsme se rozhodli trvale změnit naše prázdninové výjezdy pouze na rybníky u Pepy Radila v Sychrově u Ledče nad Sázavou, přesněji zde.

Ten poslední víkend července roku 2006 se nám po dlouhé roky zamlouvá a proto nebylo nutné ho ani tentokrát měnit. Sestava byla opět klasická Hrabě Lažanský alias Kopr, Pěnkava, Míra Kraus, Hupíno, potížista Bobr, Tolja s malým Pepínem, hudebník Baribal, naskok taky Frolin a "pan domácí" Prcek.

Dopravu tentokrát Pěnkava navrhl automobilovou, takže byl zároveň určen řidičem. Sraz byl u Míry na sídlišti a Bobr, že přistoupí cestou. Samozřejmě, že nabrat Bobra někde po cestě na pražském okruhu se jevila jako nereálná, takže po peripetiích, typu "kde já budu někde bloudit po Stodůlkách" přistoupil Bobr na autobusové zastávce Stodůlky.


Cesta po dálnici ubíhala rychle, Bobr nadával na tiráky, že jezdí jak prasata a vždy si gestikulativně klepal na čelo, aby to tirák viděl. V Ledči na náměstí na nás čekal Pepíno, dostali jsme instrukce a vyrazili směr diskont pro sudy a další potraviny. Mezitím volal Tolja respektive jeho žena Víla, že potřebují na Štrampouchu helfnout. To se však nesetkalo (po zkušenostech Kopra z loňského roku) s kladnou odezvou, takže byl přijat plán B. Návštěva hospody ve Vrbce a upravení se do už nemožného pracovního stavu. Slovo dalo pivo, ale Hupíno v nápojovém lístku objevil lahodný mok Ďábelský krvesaj. Bobr s Pěnkavou k tomu nevěřícně čuchali, nakonec to však vypili a Bobr začal "Co to je krvesaj ?" My na něj: "No krvesaj." Bobr: "No ale jak se to jmenuje ?" My: "No Ďábelský krvesaj". Bobr kontroval: " No, ale jak se to jmenuje ? Fernet je lak na rakve, tak jak se tohle jmenuje ?" My: "No Ďábelský krvesaj." Bobr s náma přestával mluvit tak jsme mu vysvětlili, že se to tak opravdu jmenuje.

Po ubytování na půdě sychrovského sídla jsme seděli na zahradě a přišel Prckův táta, který nás zkouknul a hned první věta zněla: "No a kde je Hrabě Lažanský ?"


Vysvětlili jsme mu, že hrabě je po noční a jakmile se dá doma do kupy přijede. Šli jsme nahodit pruty na čudly a chvíli camrali u rybníka, zatímco se Bobr střídavě opaloval a plašil nám ryby plaváním mezi pruty.

Zanedlouho na nás hulákal Pepíno, že přijel Tolja, Hrabě a nakonec i Frolin, tak jsme šli nahoru a načnuli první sud. Pak se ozval Michal (Pepínův brácha), že prase má a jestli má vzít taky hlavu na ovar. Všichni odpověděli "Proč se tak blbě ptá, to je jasný bude ovar a česnečka." Pepíno zbytečný hovor vyřídil a Bobr vyvalil další potíž: "Proč budem dělat ovar, když mám sýr ?". Po chvíli Pepíno prohlásil: "Já musím jet na noční". Ona to však byla noční s půlkou denní takže Pepa dodal: "Zítra po půl třetí jsem tu jak na koni". Šli jsme na ryby, Míra chytl 2 čudly, což Pěnkava těžce nesl. Až nás to přestalo bavit šli jsme se večer do garáže, kde jsme jedli ovar a pili pivo. S pokročilou hodinou jsme Bobrovi do postele nainstalovali panenku, Bobr to však odhalil a začal se smát.


Nakonec našel na půdě staré hadry, které si oblékl a dělal módní přehlídku.




Druhý den ráno Tolja uvařil česnečku, která po předchozím večeru bodla. Táta Radil nechal uvařit kafe. Hrabě Lažanský se vzbudil později a tak táta Radil poslal tetu, aby Hraběti přinesla kafe. Když se vrátila, řekl ji: Víš komu jsi to kafe nesla ? To je Hrabě Lažanský." Teta se nedala a ptala se: "A proč jezdí v takový herce ?" Pozn. Škoda Favorit první generace. Táta Radil na to: " No protože šlechta už všecko prochlastala, tak mladej nemá prachy." Teta rezignovala a vyčítavě řekla: "A to ho necháte chrápat tam v tom bordelu ?!!", čímž myslela bivak na půdě. Pak si začli Hraběte předcházet a tak dostal na ryby plátěnou pouštní sedačku.

Začali jsme připravovat zastávku pro prase, a u toho dopíjeli včerejší sud, který jsme ale špatně odhadli, takže nám to dalo dost zabrat.

Nastal odjezd pro dříví, a natahování kabelu k rybníku a příprava ostatních věcí stolů sudů apod.

Bobr s Toljou dělali dole, ostatní rozhodli, že poloprázdný sud nemá cenu vézt dolů a že ho v garáži dorazíme. Trvalo to však poněkud déle, což dole u rybníka Bobr težce nesl a proto se nás vydal hledat. "Kde jste ?, no to je v prdeli, my tam nejstarší s Toljou dřeme a oni si tu chlastají pivo". Nalili jsme mu žejdlík, ať necamrá.

Po přesunu k rybníku jsme dali do zastávky prase a nechali ho točit.

Šli jsme se koupat,

pak nahodili pruty, což Míra a Hupíno korunovali vytažením čudla, ostatní nic. Odpoledne přijeli známí ze šipek a v půl třetí se vrátil Pepíno z noční a přivezl sebou Baribala.

Pepínovi bylo líto, že s náma nemohl strávit včerejší večer tak se to snažil dohnat. Nejdříve nám připomenul vyfocení prdelí,

pak pobavil všechny koupáním; nejdřív v džínách i s mobilem :-), posléze i koupací čepici :-),

Bobr chtěl začít pořizovat fotky, ale jako tradičně se mu pokazil foťák, který si shodil z igelitky z rozporky na prase, kam jsme mu ji pověsili, aby ji mohl hledat :-).


Kecali jsme, jedli a pili,

přičemž si Baribal alias Baryk vzpomněl, že by jsme mohli "zabékat". Bobr s Barykem vytáhli ruské hity Kaťuša apod., což Bobr korunoval uznáním česko-sovětského přátelství a uvázáním pionýrského šátku.

Upravený Bobr začal poléhávat po Toljovi, což se zpočátku jevilo jako legrační,

posléze Bobr usnul a pak začal Tolju ohmatávat, takže byl násilně probuzen. Pak zase békal, ale náročný Baribal zavelel: "Chtělo by to nějaký hudební nástroj" a zároveň litoval, že nemá balalajku jako kdysi. Michal mu řekl, že nahoře v chalupě je kytara, což znamenalo jít asi 300 metrů do kopce, k čemuž se nikdo neměl, takže všichni stichli. Jenom Bobr začal: "Nechcete říct, že tam mám dojít já ?!" Sborově mu bylo odpovězeno: "Necamrej a mazej". Bobr se zul a řekl: "Tak já tam půjdu bos". Jak řekl, tak udělal.

Asi za půl hodiny nám bylo divné, kde Bobr je, ale nikomu se nahoru nechtělo, tak jsme ho nechali být. Asi tam usnul, mysleli jsme. Za další půlhodinu se Bobr s kytarou vrátil dolů a spustil: "Kde jste mi vy hajzlové schovali boty ?" Následoval smích, ale Bobr trval na svém: "schovali jste mi boty a hotovo !". Čas kvapil a když zábava začala upadat, rozhodl se Hupíno s Mírou, že půjdou spát.

Za půl hodiny je následoval Kopr, který si lehl do Bobrovy postele, což za další hodinu, kdy dorazil Bobr s Pěnkavou znamenalo další potíž. Zatímco Pěnkava ulehl a začal spát, Bobr začal lamentovat: "On spí v mojí posteli. No kde teď budu spát ?" Nikdo neodpovídal, tak Bobr přidal: "No co teď já tady budu dělat, kde budu spát ?" Hupíno mu ze spánku odpověděl: "Ty vole Bobr zhasni". A Bobr přidal: "Jak zhasni, on spí v mojí posteli, chápeš to, kde já budu spát ?". To už se Kopr v posteli potichu smál a všichni s ním, jedna magická věta typu "Vypadni z mé postele" by Kopra poslala ihned na zem, to by to ale nesměl být Bobr a bobrovat. Klid na cimře zařídila až věta "Bobr, necamrej, zhasni a lehni si na zem." Což Bobr udělal a usnul.

V neděli ráno následoval už jen úklid, kuchání kaprů a prohlašování hesla

Já bych jel !!!!